20. října 2021 se mohli naši deváťáci a část osmáků, díky podpoře statutárního města Ostrava, zúčastnit pod hlavičkou školního žákovského parlamentu, poznávací exkurze za hranice naší vlasti. Organizaci celé exkurze měli pod taktovkou paní zástupkyně Zdeňka Burová a paní učitelka Anna Burová. Jako první cíl cesty za poznáním minulosti, nejprve té slunné, byl vybrán Krakov.
Krakov je historická rezidence polských králů s hradem Wawel a katedrálou, sídlo starobylé univerzity a arcibiskupství. Toto královské město je druhé nejlidnatější město v Polsku, do kterého každoročně míří množství turistů s cílem projít se centrem města zapsaným na seznamu UNESCO, pokochat se historickými památkami a koupit si typické polské suvenýry v Sukiennici či ochutnat místní preclík ze stánků. Ani my jsme nebyli jiní a prostě si to užívali a zároveň poznávali.
V Krakově, v nejnavštěvovanějším městě Polska, si chvílemi připadáte jako ve Vídni či Florencii. Čas se zde tráví opravdu příjemně – historické centrum je plné památek a přitom není příliš rozlehlé. Od vstupu do středu města Floriánskou bránou se dá celkem pohodlně dojít pěšky až k Wawelskému návrší za pár desítek minut. Celá prohlídka historického jádra města byla o to více poutavější, jelikož ji neustále prošpikovával historickými perlami náš milý průvodce, pan Petr Tyleček.
Druhá část exkurze, tentokráte ta stinná část minulosti, se odehrála v Osvětimi a Březince, přesněji v Státním muzeu Auschwitz-Birkenau. Toto místo zprostředkovalo žákům jedinečný a silný emotivní zážitek, na který snad nikdy nezapomenou. Stejně jako na citát amerického filosofa George Santayany „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat“, který žáky „uvítal“ nad vchodem jednoho z bloků Osvětimského tábora smrti.
Výlet nebo exkurze, chcete-li, do koncentračních a pracovních táborů Auschwitz I. a Auschwitz-Birkenau na mě působila poměrně depresivně, ale zároveň jsem rád, že mi škola umožnila tento zážitek podstoupit, protože já sám bych se na tyto místa nikdy v soukromém životě nepodíval. Také zastávám názor, že je dobře že se tuto odpornou genocidu nezapomíná a že nám bylo ukázáno, že svět není a nebyl jen louka posetá kvítím, ale že se v něm nachází i bodláčí a trní. Jan Uher, 9.A
Pro našeho parlamentního Igora to byl první výjezd za hranice …a zvládl to i bez pasu 🙂
